Slzy štěstí

12. července 2008 v 21:51 | © MášQa
A je tu zase další den, který musí přežívat bez něj.... Už jí to tu nebaví.... nic jí nepřináší potěšení.... Nevidí lásku, náklonnost.... je tu jen černá tma a pusto...
Kolem ní je tolik lidí, ale ona si tu připadá sama - a taky že je, vždyť on tu není - její velká laska tu není - je mrtvá ... umřel a jí tu nechal úplně samotnou a opuštěnou...
Nenávidí osud za to, co udělal.. proč nechá "někdo" odejít tak mladého a úžasného člověka?!?! ... Co tam asi tak v nebi dělá?? Jak tam tráví andělé svůj čas.. tu věčnost??
Snad tam na ni čeká..

A ona zase čeká tady na něj, protože stále nemůže uvěřit, že to, co se stalo, je pravda.. "To přeci nemůže být pravda, že on umřel" .... Ale uvnitř sebe cítí, že to pravda je.. krutá pravda, která jí pořád neustále bodá do srdce, které krvácí už tak silně, že ona nemá sílu vstát. Zbyl jí tu jen žal a beznaděj.. Beznaděj z toho, že nemůže vrátit čas a přepsat osud...
Je už skoro odhodlaná... půjde do parku a utopí se....
Co jí v tom brání.. vždyť jí tu vše bolí.. každá minuta i vteřina... bolí jí dýchat, bolí jí spát, bolí jí.........
Chce být zase v jeho náruči a cítit smysluplnost jeho rtů, chce vidět jeho vnímavé oči a cítit jeho vůni... po všem se jí tak stýská...
Miluje ho moc... víc než cokoli jiného... vzdala by se pro něj všeho... Byl jejím životem.. bývala tak šťastná, svět se jí zdál tak překrásný... a teď se jí to tu všechno hnusí.. vidí jen tu prázdnotu a temno... všechno jí to tu ničí... touží zase po štěstí, po své lásce, po svém smyslu života...
Je rozhodnuta.... Do ruky si bere provaz a jde ke svému rybníku, který je ukryt v parku.. nechodí tam snad nikdo, takže se v klidu může rozloučit se světem... se světem, který se pro ni stal mučírnou...
.....
Hladina se třpytí a odráží se v ní ztemnělé nebe.... bere do ruky težký kámen a uvazuje kolem něj provaz.. druhý konec provazu si obvazuje kolem nohy...
"Odpusťte mi všichni, ale já bych tu stejně umřela, tak se jen šetřím utrpení..." ....Vstupuje do vody... nevnímá nic.. jen její studenost a touhu být už konečně šťastná.. těší se na svojí lásku...
Voda jí celou objímá.. a jí už jde vidět jen hlava.. po tvářích jí stákají slzy... její poslední slzy v jejím životě.. Vyplakala jich mnoho, ale tyhle jsou nevšední... je to doplňující čás její smrti...
Voda jí pohlcuje obličej... nemůže vyplavat - má k noze přivázaný kámen, ale ona by se o to stejně nepokoušela.... Umírá...
Vstává ze svého těla jako anděl.. a letí k nebi... Je šťastná a na tváři má úsměv plný očekávání... před ní se objví brána do světa andělů, otvírá se... a ona vstoupí... Rozhlédne se kolem sebe a tu si všimne, že kdosi sedí na lavičce a mává jí.. Ano, je to ON, ten, kterého miluje, důvod, proč sem šla... čekal tu na ni... rozběhla se mu vstříc a objala ho... už je zase u něj v náruči.. Po tvářích jí stékají slzy štěstí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.